Co znamená, když se řekne desítka nebo dvanáctka? Jeden z nejčastějších mylných názorů pivních konzumentů se týká významu stupně piva. 81 procent dotázaných osob chybně uvedlo, že stupňovitost piva označuje obsah alkoholu v procentech (tzn. 10° pivo obsahuje 10 % alkoholu a 12° pivo obsahuje 12 % alkoholu). Již méně je rozšířen další chybný názor, že stupeň piva znamená dobu v týdnech, po kterou pivo zraje. Ve skutečnosti udává stupeň piva množství použitého sladu – zkvasitelného extraktu. Odborně řečeno 10° pivo obsahuje 10 % zkvasitelného extraktu v původní mladině. Zmíněný obsah alkoholu je dán množstvím cukru (zkvasitelný extrakt obsahuje cca 95 % cukru) a stupněm prokvašení. Zatímco stupeň prokvašení určí výsledné množství alkoholu v pivu, extrakt, který se neprokvasí, dává naopak pivu plnou chuť. Například pivo Pilsner Urquell 12° má díky záměrně nízkému stupni prokvašení obsah alkoholu pouze 4,4 %, avšak díky tomu si zachovává bohatou plnou chuť. „Právě nižší stupeň prokvašení dovolí pivu si zachovat bohatou chuť, kterou dobře známe u tradičních českých piv,“ vysvětluje Jan Hlaváček, vrchní sládek nejoblíbenějšího českého piva Gambrinus a dodává: „Extrémem jsou naopak některá zahraniční piva, která jsou prokvašena téměř úplně, a tak sice obsahují relativně vysoký obsah alkoholu, chuťově jsou však prázdná.“ Platí rovnice: barva piva = chuťová plnost? Se světlejší barvou piva spojuje prázdnější chuť až 30 % konzumentů piva. Skrývá se však za tmavou, ukázkově zlatavou barvou piva vždy bohatá, plná chuť? Není tomu tak, jedná se o další domněnku, kterou bohužel s úspěchem zneužívá řada výrobců piva, aby přitáhla zákazníky ke svému produktu. Tmavou barvu piva lze „uměle dohnat“ přidáním barviv, barevnými slady a jinými náhražkami. Takové látky byste však podle odborníků v pivu tzv. plzeňského typu, který je ve světě nejprodávanějším, neměli najít. Při výrobě tohoto piva smí být správně použit pouze plzeňský slad bez chemických přísad, a to u ležáku i u výčepního piva. Čím více, tím lépe – čím větší říz, tím lepší pivo? Říz – toto slovo slýcháme v souvislosti s kvalitním pivem velmi často. Některé značky, například Gambrinus, ho mají dokonce ve svých reklamních sloganech (…a život má říz). Říz zaručuje konzumentům piva charakteristický osvěžující pocit. Není tedy divu, že v průzkumech označilo 67 % lidí říznější pivo za lepší. Pravidlo, že všechno má být s mírou, platí i v této oblasti. Říz piva je dán množstvím CO2, tedy oxidu uhličitého, obsaženým v nápoji. Obvyklé množství v hotovém pivu je přibližně 5 g/l. V praxi to znamená, že při vypití dvou piv si vaše tělo bude muset poradit s cca 5 g CO2, což představuje cca 2,5 litru plynu. Toto množství plynu je pro tělo za běžných podmínek „těžko stravitelné“. Množství plynu, které do sebe konzument reálně dostane, však zaleží i na tom, jakým způsobem si pivo dopřeje. Pokud si pivo dá po namáhavé práci za účelem rychlého osvěžení a vypije „jedno“ přímo z láhve (nebo si ho velmi šetrným způsobem nalije do sklenice), vychutná si výrazný a osvěžující říz způsobený vyšším obsahem CO2. Pokud však chce takzvaně posedět, asi více přivítá pivo správným způsobem čepované nebo pivo „odvážněji“ nalité do sklenice. Při tom totiž dochází přibližně k polovičnímu úbytku CO2 obsaženého v pivu, a tím se do těla dostávají s litrem piva přibližně 3 g CO2. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že oxid uhličitý vzniká přirozeně už během výroby piva, během kvašení. Z pivovaru tedy odchází pivo s ideálním obsahem tohoto plynu. Při správném čepování piva se používá jako hnací plyn čistý oxid uhličitý nebo jeho kombinace s dusíkem zvaná BIOGON. Při čepování však již nedochází k dalšímu umělému sycení piva těmito plyny. Proč vás po některém pivu bolí hlava? Řada lidí spojuje bolavou hlavu po oslavě s přáteli v hospodě s tím, že není na složení piva zvyklá. Jiní vidí viníka ve vyšším množství alkoholu v pivu. Pravdu je nutno hledat v tzv. aromatických látkách obsažených v pivu. Ne každé lidské tělo je na zpracování těchto látek zvyklé a tato skutečnost se může projevit nepříjemnou bolestí hlavy. Častým zdrojem aromatických látek můžou být i některé kvasinky. Ty se během kvašení chovají trochu odlišně a produkují vedle etylalkoholu také další aromatické alkoholy. Jindy může být příčina v použitém sladu, v němž je silnější enzymatická činnost, tzn. cukry se dále neštěpí pouze na jednoduché zkvasitelné cukry, ale štěpí se i peptidy a bílkoviny na aminokyseliny. Ty se dále mohou ve větší míře přeměňovat na aromatické alkoholy. Příčinou však může být i nedodržení správné teploty kvašení. Některá piva mohou obsahovat aromatické látky i díky příliš dlouhému zrání (ležení ve sklepě). Právě v tomto případě již kvasinky nemají co zpracovávat a začíná docházet k autolýze (rozkladu) kvasinek. Během tohoto nežádoucího procesu mohou rovněž vznikat aromatické látky způsobující bolest hlavy. Jaké pivo je dobré a jaké je špatné? Jistě se často se setkáváte s názory druhých lidí, že pivo je buď dobré, nebo špatné. Použít prosté černobílé hodnocení u piva však nebude tak jednoduché. Většina lidí totiž považuje za „dobré“ pivo takové, na jehož chuť je zvyklá, a za špatné pak označí pivo, které nezná. Potvrzují to také výsledky výzkumu mezi pivními konzumenty, který si nechal zpracovat Plzeňský Prazdroj. V dotazníku označila téměř polovina dotázaných (48 %) za nejvýznamnější parametr při hodnocení kvality piva právě chuť. Dalších 33 % respondentů hodnotí kvalitu piva podle pěny. Na dalších místech jsou pro české konzumenty barva, říz, teplota nebo hořkost piva. Posuzování jednotlivých charakteristik piva způsobem, který známe např. u vína, nemá však zatím mezi českými pivaři tradici. Kdyby se konzumenti piva začali podrobněji zajímat o chuťové rozdíly mezi pivními značkami, zjistili by, že některá jsou více nahořklá po chmelu, jiná v sobě nesou doznívající medovou chuť z kvalitního sladu. Hodnotit však lze také barvu „českého národního nápoje“, jeho říz či míru chmelové vůně. Avšak i v ČR je možné najít typ piva s vyrovnanou chutí, v níž není žádná přísada příliš dominantní, a lze tedy očekávat, že zachutná nejvíce lidem. Takovým pivem je například český Gambrinus, jehož chuťové i další smyslové parametry jsou nastaveny vyváženě, aby oslovily co nejvíce konzumentů. U piva plzeňského typu (toho se ve světě vyrábí 70 %
